Bylo nám 25 let, s Veronikou jsme chodili přes dva roky, oba jsme pracovali ve společnosti realizující dřevostavby. Já jako stavbyvedoucí a Veronika jako projektantka. V té době jsem již koordinoval možná desátou realizaci a díky tomu jsme měli jasnou představu, co by se nám líbilo. Také jsme měli kolem sebe kamarády architekty, kteří nám s návrhem pomáhali.

Věděli jsme, že chceme dvoupatrový dům s pracovnou v prvním patře, z níž by se stala v budoucnu ložnice, až budeme staří a schody nám budou dělat potíže. Líbila se nám velká kuchyně s jídelnou, spojená s obývákem. Dominantou měla být průhledová krbová vložka, která by rozdělovala prostor na jednolivé zóny. Pohled do ohně by byl z pohovky, stejně tak od jídelního stolu a kuchyně. Zamilovali jsme si veliké prosklené plochy, které nás spojují se zahradou a nekončícími výhledy. Důležitá pro nás byla také krytá dřevěná terasa, na které trávíme mnoho času. Těžký skelet se nám moc líbil, nabídl nám veliké přesahy střechy, chránící dům před deštěm a prosklení kolem dokola celého spodního patra. V horním patře jsme uvažovali noční zónu s ložnicemi a velikou koupelnou. Také jsme preferovali kryté stání pro auta, abychom se vyhnuli škrábání a ometání sněhu.

Dům na klíč by stál 5 milionů, banka nám půjčila 1,7 milionu. Měli jsme zkušenosti, čas a know how. Stavba svépomocí byla úplně přirozená volba.

Pozemek jsme hledali přes půl roku a stále se nám nedařilo najít ten pravý. Nakonec jsme shodou okolností dostali nabídku na místo ve vsi Haratice, kde jsme původně pozemek hledali. Do práce jsme to měli kousek a bydlí tu spoustu našich kamarádů.

červen 2013

Po hrubých terénních úpravách jsme na pozemek umístili stavební buňku, která se stala naším částečným domovem v dobách probíhající stavby. Buňku jsme napojili na vodu, elektřinu a kanalizaci. Ve venkovním přesahu, za závěsem, byl schován záchod a vana. V té době nám schvalovali hypotéku a po vesnici se začalo povídat, že prý nemáme peníze, že jsme prodali jablonecký byt, ve kterém jsme v té době bydleli, abychom mohli koupit pozemek a budeme prý bydlet v té buňce.

Vykopali jsme základy, umístili prostupky a zemnící pásek. Dne 24.6.2013, kdy jsme měli v aule vysoké školy přebírat inženýrské diplomy, jsme vylili betonové pasy. Příprava nám trvala asi tři týdny, za tu dobu nespadla z nebe ani kapka. Ten den, co jsme betonovali, začalo pršet a pršelo snad celý týden. Stihli jsme to „tak tak“.

Udělali jsme si „lavičky“, ztracené bednění jsme usazovali podle provázků. Dnes už bych zavolal geodeta, aby nám do pasů natloukl body. Závážení desky, pokládka ležaté kanalizace a příprava všech prostupů deskou, včetně napojení kanalizace do kanalizačního řadu. Mezitím Verunka tvoří květinovou výzdobu našeho dočasného obydlí. Zásyp štěrkem, bednění, armování.

sobota 27.7.2013

Betonování desky systémem koryt postaveným na jídelním stole. Ušetřili jsme za pumpu, ale bylo potřeba dvakrát tolik lidí a energie.

Dodání kompletní dřevěné konstrukce celého domu dle prováděcí dokumentace. Všechyny prvky mají své číslo, konkrétní průřez, délku, opracování.

den „D“ – sobota 17.8.2013

Zahájení stavby dřevěné konstrukce. Na stavbě je můj táta s bráchou a tři sousedé. Bratr po třed dnech stavby vysílením padl na zem do bláta při sestavování krovů. Nadával a odešel do buňky. Po nějaké době vylezl, převlečený, se sbalenou taškou a zprávou, že v 18:40 mu odjíždí z vesnice autobus do Prahy. Stavba konstrukce trvala 4 dny.

Vatování krovu ze spodní strany a záklop podhledů OSB deskami. Jedny z nehorších dnů stavby.

říjen 2013

Stavba příček, montáž oken a vatování obvodové stěny.

listopad 2013

Venku jsme natahovali fasádu do lepidla. Uvnitř probíhaly instalace vody, kanalizace, elektroinstalace a topení. Verunka začala chystat podzimní květinové dekorace.

V polovině listopadu 2013 probíhala betonáž podlah. Po jejím vytvzení byla zahájena nátopová zkouška a začalo nikdy nekončící bílé peklo jménem SÁDROKARTON… Pozváni byli všichni rodinní příslušníci a kamarádi, kteří nám ještě zbyli.

Montáží sádrokartonu jsme strávili celý prosinec, včetně kompletních vánočních svátků a sádrokarton jsme dokončili v polovině ledna 2014. Obkladač začal obklad koupelen a my stavěli krbovou obestavbu.

budiž světlo…

V březnu 2014 máme vymalováno, hotové koupelny, položené podlahy a namontované dveře. Verunka osazuje skalku, seje semínka a vyhlíží jaro

„k…k…k… kuchyně“

Tady to je. Trošku dřevotřísky, šroubů, trošku železa. Nějaká ta trouba a to, co je v moderní kuchyni potřeba… Spojit dohromady, no a je to.

stěhování 1.6.2014 na Den dětí a první noc v novém domě

Měli jsme novou televizi a novou manželskou postel. Gauč se stolkem z garsonky. Nic víc, oblečení jsme měli složené v komíncích na zemi v pokojíčku.

rok 2014

V létě jsme realizovali dřevěnou terasu. Na podzim jsme začali terénní úpravy a tvarování pozemku. Se sedmimetrovým převýšením to nebylo jednoduché, pro rady jsme si chodili k sousedovi zahradníhovi.

rok 2015

Zaseli trávu na celém pozemku, od plotu k plotu, a začala péče o kropení, hnojení a sekání… Také jsme postavili sklep. Na podzim 3.10.2015 jsme si s Verunkou na Dlastkově statku v Dolánkách, dali svoje první novomanželské políbení.

rok 2016

Na jaře jsme se pustili do stavby bazénu a finalizovali jsme terénní úpravy. Také nás zaměstnala stavba skleníku a vyvýšených záhonů. Veru odchází ze zaměstnání a zakládá vlastní projekční kancelář. Na podzim jsme začali oddrnovávat vzrostlou trávu a sázet rostliny, keře a stromy.

Velikou radost jsme měli ze zprávy, že čekáme našeho prvního potomka, synka Adámka. ❤

Když byl Adámkovi rok, čekali jsme druhé dítě, Amálku. Dny ubíhaly rychle. Také jsem odešel ze zaměsnání a začal projektovat společně s Veronikou. Dokončovali jsme zahradu, tvořili ohniště, koupili jsme si karavan a posouvali buňku, abychom vedle vytvořili místo a měli ho kde parkovat. Děti nás zaměstnávali natolik, že jsme již s pracemi kolem domu postupovali pomalu. Když jsme zjistili, že čekáme třetí dítě, Elišku, začali jsme zvažovat stěhování blíže k rodině a k většímu městu.